Charakteristika školy: devítiletá, jenský plán
Kapacita: 58 žáků
Adresa: Řepice 188, 38 601 Strakonice
Jak a kdy Edubba vznikla a proč právě “Edubbaa”?
Naše škola vznikla v roce 2018 ve skautské klubovně, kde bylo asi 12 dětí. Se zápisem školy do rejstříku jsme se přesunuli na obecní úřad v Řepici a začali plánovat stavbu vlastní budovy. Řepice je pro školu jedinečné místo, malá vesnice, kde najdete všechno – hřiště, tělocvičnu, tábořiště s podsadovými stany, lesy, kopce, rybníky, školku a nyní už i školu. Všechno v docházkové vzdálenosti.
Edubbaa je odkaz na moji dávnou zálibu ve starém orientu. Před učitelstvím jsem studoval Blízký východ a učil se různé mrtvé jazyky. Edubbaa je sumersky a doslova to znamená dům hliněné tabulky, a to byla tehdy škola. Učili se tam písaři klínového písma, ale učili se hlavně opisováním jiných textů, takže se tam seznámili úplně se všemi obory od lékařství, botaniky, ekonomiky, věštectví, stavitelství, práva, historie, geografie, cizích jazyků, astronomie až po krásnou literaturu a mytologii. Takový písař byl velký znalec. Tak doufám, že i od nás budou odcházet děti s dobrými základy.
Vzdělávací systém jenského plánu byl jasnou volbou už předem nebo výsledkem nějakého hledání?
Spíše to druhé. Spojilo se několik věcí dohromady. Prvním impulsem byl Honza Sýkora z Hučáku, kde už jenský plán dělali pár let. Zdálo se mi, že k výuce přistupujeme hodně podobě. Pak jsme spolu vyrazili do Holandska poznat další jenské školy a já se o to začal více zajímat. Zároveň to byl dobrý argument pro MŠMT, které tehdy k novým školám přistupovalo velmi obezřetně. Jenský plán je dobře zavedený směr, který nabízí správně vyváženou vzdělávací autonomii žáků s vedením učitelů. Žádná velká alternativa pro českou společnost.
Jste jedna z mála škol, která si postavila vlastní budovu. Jak náročné to bylo a jaké z toho máte poučení?
Velmi náročné, i když jsme měli štěstí na místo, firmu a čas. Většina škol neustále řeší prostory a i my se několikrát stěhovali. Postavit si vlastní budovu bylo jasné řešení. Poučení bylo hodně, musel jsem nastudovat všechny příslušné zákony, dělat stavební dozor, někdy dělníka a s tím vším mi pomáhala rodina a přátelé. Jsem rád, že je to za námi a já můžu konečně dělat svojí práci. V nové budově jsme už třetím rokem a pořád si to užíváme a zvelebujeme, ale také vnímám, že jsme celkově zpohodlněli. Dřívější provizoria nás nutila k větší kreativitě a učení venku. Ale myslím, že si ten komfort všichni zasloužíme. Dojít sem byla dřina pro všechny – děti, rodiče, učitele.
Jaké byly tvé ředitelské začátky a jak se ti škola řídí dnes?
Bylo to hodně těžké. Od začátku jsem vždy více učil. Měl jsem po celou dobu více než plný úvazek a ředitelování jsem dělal až po práci. Zlepšilo se to až po čtyřech letech díky skvělým novým kolegům. Teprve teď, když si v týmu rozumíme, se škola řídí lépe. Pořád ale radši učím. Rád bych se více věnoval i učení pedagogů, ale na to je ředitelská administrativní agenda pořád ještě moc velká.
Co je pro tebe ve škole největším zdrojem radosti?
Mám rád nestandardní situace, ve kterých se ukazuje síla našeho kolektivu. Když někdo chybí, přijde nějaká nečekaná kontrola nebo nejde elektřina, všichni jsou nápomocní a snaží se v nové situaci fungovat jak nejlépe to jde. Když se učitelé mohou spolehnout na sebe navzájem, když děti chodí pomáhat napříč třídami třeba se čtením nebo s angličtinou. Zkrátka, když se projeví vzájemnost. To je, myslím, hlavní esencí jenského plánu.
Co ti práci nejvíce komplikuje nebo tě tolik netěší?
Když pominu nálož administrativy a různých formálních překážek jako například požadavky hygieny na školní stavby, tak asi to, že musím naši práci neustále obhajovat, že naše společnost ještě pořád nepřijala fakt, že výuka má vypadat jinak a že k tomu také potřebuje jiné podmínky.
Jaká je tvoje vize ideálního stavu školy a jak se jí daří naplňovat?
Jedním z dvaceti principů jenského plánu je, že ve škole jsou změny vnímány jako nikdy nekončící proces. Blížit se k ideálu je tedy ideální. Konečně mám skvělý tým lidí a moc bych si přál, aby se nejen stále profesně rozvíjeli, ale učili se i od dětí. Těším se, až budeme lepší ve formativním hodnocení a až budeme schopni ve výuce plně využívat ty nejnovější a nejlepší poznatky o procesu učení.
V čem myslíš, že spočívají vaše silné stránky? Co se v Edubbě daří nejlépe?
Pořád jsme hodně na začátku, tak se to těžko hodnotí. Tento rok mám poprvé pocit jisté stability. Jako silná stránka mi proto nejvíc přijde dobrý tým učitelů. Od založení jsme zaměřeni na jazyky – angličtina, francouzština a němčina. Myslím, že se výuka daří, žáci pravidelně skládají cambridgeské zkoušky z angličitny a postupně i z dalších jazyků. Na druhém stupni jsme s angličtinou už na úrovni B1 a děti zvládají výuku v aj. Snažíme se mít hodně mezinárodní prostředí, takže u nás často učí nebo asistují cizinci a minulý rok jsme konečně začali s žáky jezdit na studijní pobyty do Holandska a Francie. Takže internacionalizace školy asi bude naše silná stránka.
Kdybys byl ministrem školství s kouzelnou hůlkou a neomezenou mocí – jaké tři věci bys v českém školství změnil?
- Aby všichni učitelé uměli perfektně anglicky. Poznatky z pedagogických věd a studií se k nám v češtině dostávají přibližně s desetiletým zpožděním, a i tak jen k několika málo učitelům nebo ředitelům. Přineslo by to celkově více nadhledu a pokory a mnoha dětem by to pomohlo ke školnímu úspěchu.
- Aby měly školy zajištěný společný ekonomicko právní systém podpory. Nikdo vlastně neví, jak se některé věci mají dělat správně a pro školy a zřizovatele je to velmi ohrožující stav. To co v jednom kraji funguje, v jiném neprojde.
- A ještě bych vykouzlil těch asi 6000 chybějících kvalitních a kvalifikovaných učitelů. Celkově zlepšit přípravu učitelů, tak aby byli otevřenější novým poznatkům, aby se nebáli změnit to, co nefunguje a hlavně, aby měli důvod jít učit. Kvalita školy vychází z kvality učitelů.