Rozhovor s Mgr. Radoslavou Renzovou, ředitelkou ZŠ Školamyšl

Charakteristika školy: devítiletá, začít spolu
Kapacita: 72 žáků
Adresa: B. Němcové 150, Litomyšl

Jak a kdy Školamyšl vznikla a jak jsi se v jejím čele ocitla?
Školamyšl vznikla před deseti lety jako odloučené pracoviště ZŠ Mozaika v Rychnově nad Kněžnou. Já jsem se ve Školamyšli ocitla až po třech letech, kdy se osamostatňovala. 

Před Školamyšlí jsi řídila státní základní školu v Lačnově, ve které původně převládaly romské děti a tobě se podařilo z poloprázdné okrajové školy udělat zaplněnou a úspěšnou školu, která se stala lídrem v inkluzi v celém kraji. Byl pro tebe vzdělávací systém Začít spolu velkou změnou?
Takhle to zní velkolepě, ale realita je prostší. Škola byla pidimalinká. Jen první stupeň s kapacitou 55 žáků. Ale je pravda, že se nám tam podařilo propojit romskou minoritu s majoritou a díky evropským projektům pořádat na této platformě senzační akce, za což jsme od Václava Havla obdrželi ocenění Gypsy Spirit. A je pravda, že díky zkušenostem a zapálení pro myšlenku inkluze se nám v Lačnově podařilo realizovat tříletý evropský projekt za 75 milionů pro všech pět velkých základních škol ve Svitavách. 

Vzdělávací systém Začít spolu pro mě nebyl překvapením. V Lačnově jsme si vyvinuli systém, ve kterém jsme s prvky Začít spolu pracovali. 

Školamyšl je zcela mimořádná tím, jak je rozhodování v podstatě o všem opravdu v rukou spolku (tj. rodičů) a ty se mu musíš podřizovat. Jaké to pro tebe jako ředitelku přináší výhody a nevýhody?
Je to náročné a zároveň naplňující. Pomáhá vděk a trpělivost. 

Snažila jsem se takovou školu vybudovat se skupinou rodičů ve státním sektoru. To se nepodařilo.  Ale naučilo mě to  s takovou skupinou soužít. Nést odpovědnost a přitom hledat průniky v různých pohledech na věc. Být trpělivá. A vděčná, že jsem se mohla se svou představou, jak má skola vypadat, realizovat ve Školamyšli. 

Možná, že bez těchto dovedností by to šlo ztuha. 😊

Nevýhoda, že rozhodují rodiče, je smířit se s tím, když rodiče rozhodnou jinak, než bych rozhodla já.😊 Ještě těžší je zpomalit se při táhlých několikaměsíčních rozhodnutích. 

Obé ale převáží sounáležitost, společné plánování, řešení problémů, slavnosti, vztahy. To jsou výhody toho procesu.  Já mám ráda, když mě něco přesahuje. 

Mohla bys blíže popsat, jak u vás spolek rodičů funguje?
Každá rodina musí mít alespoň jednoho člena členem Spolku. Tam se rodiče rozřadí podle schopností a zájmu do pěti skupin: administrátoři, PRisti, stmelovači, motivátoři a pečovatelé o budovu. Každý měsíc je spolková schůze, kde se plánuje a přemýšlí nad školou. Volenà pětičlenná Rada ŠPO je mým poradním orgánem. Volená 21 členná Rada spolku je rozhodujícím orgánem. Rodiče se ve škole vyskytují na rodičovských asistencích, rodičovských sobotách, rodičovských kavàrnách, jezdí s námi na školní akce, připravují pro děti besedy, workshopy, pořádají pobyty pro školamyšlí rodiny, organizují akce pro rozvoj školy. 

Co je pro tebe ve škole největším zdrojem radosti?
Máme skvělý pedagogický tým. V něm je radost spolupracovat. Vymýšlet věci, hledat řešení, nastavovat procesy. Krása. Baví mě hospitace. Vidím, jak děti samy pracují – řídí se kritérii, spolupracují, hledají možnosti, sestavují výstupy, prezentují, navzájem si dávají doporučení a ocenění. To je koncert. 

Co ti práci nejvíce komplikuje nebo tě tolik netěší?
Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale já jsem ve Školamyšli moc spokojená. Když přijde komplikace, nejsem na to sama. 

Jaká je tvoje vize ideálního stavu školy a jak se jí daří naplňovat? 
Školamyšl je teď ve stavu, který jsem si víc než vysnila. Uměla jsem si představit, jak báječně může fungovat školka a první stupeň z Lačnova. Ale partnerský, rozvojový, přívětivý a optimistický druhý stupeň jsem znala jen ze zahraničních stáží. A protože nebylo jednoduché takový druhý stupeň ve Školamyšli vybudovat, o to víc si toho úspěchu cením. 

Podobně je to s pedagogickým týmem. Složitě se formoval a teď je to láska. 😊 Moje profesní vize je naplněna. 

O co se budu dál snažit, bude nad plán. 😂 Myslím, že ještě zvládnem posílit samostatnost dětí, jejich odolnost, připravenost na změny a prosociálnost. 

V lednu jsme otevřeli Dětskou skupinu. Usilujeme o zřízení SŠ Agora. Byli jsme na bruselské schůzce přijati zakladatelem asociace Agora Janem Fasenem do jejich řad.

Připravujeme se školamyšlími rodiči projekt Centrum vzdělání a sociálního podnikání, jehož jsme v pedagogickém týmu autory. (více v příloze)

V čem myslíš, že spočívají vaše silné stránky? Co se vám ve Školamyšli daří nejlépe?
Spolupráce. Atmosféra. Hledání řešení. Otevřenost. Vzájemnost. Sounáležitost. 

Kdybys byla ministryní školství s kouzelnou hůlkou a neomezenou mocí – jaké tři věci bys v českém školství změnila?
Já souhlasím se směrem, kterým jde ministerstvo školství teď. Například nynější návrh revize RVP je fantastický, smělý a revoluční.

Strategie 2030+ nás posouvá k inovativnímu pojetí vzdělávání s důrazem na měkké dovednosti.

Otázka je, jak školy motivovat, možná dokonce přimět, aby nastavený směr respektovaly, přijaly a implementovaly. A to v horizontu pětiletky. Ne postupně, desítky let, bez výsledku, jak se nyní děje. 

Co bych udělala okamžitě je, že bych ve spolupráci  s MPSV finančně motivovala sociálně znevýhodněné rodiny k těsné spolupráci se školou. Zároveň bych školám poskytla prostředky na sociální pedagogy. Ti by pro školy nejen zpracovávali závazné funkční strategie k vlídné, respektující a podporují spolupráci školy s těmito rodinami, ale také provázeli pedagogy i rodiny v nastavování těchto procesů.

Každá takto vynaložená koruna se státu bohatě vrátí na úspoře řešení budoucích patologických jevů. 

A to ani nemluvím o české mezinárodní mnohaleté ostudě, že vzdělanostní úroveň dětí kopíruje vzdělanostní úroveň rodičů. Nejsme schopni vyzvednout sociálně znevýhodněné děti ze dna a necháváme je na státní náklady jejich osudům. Na řešení tohoto problému bych jako ministryně napnula všechny své síly. A to i za cenu omezené podpory soukromých škol a víceletých gymnázií. Protože odklon společensky angažovaných rodičů od běžného vzdělávacího proudu konzervuje některé základní školy v osmdesátých letech minulého století. To se státu zásadně nevyplácí.